Kapitola 2 - Jak to začalo

Napsal Book online (») 8. 8. v kategorii Lovkyně snů (Procitnutí) - Lisa McMann, přečteno: 48×

Večer 23. prosince 1996

Janie Hannagenové je osm let. Má na sobě tenké šaty s vybledlým červeným potiskem a příliš krátkými rukávy, zažloutlé, kdysi bílé punčocháče, které jí plandají mezi stehny, šedé sněhule a huňatý hnědý kabát, na kterém chybějí dva knoflíky. Dlouhé, špinavě blonďaté vlasy má rozježené do statické elektřiny. Jede s matkou rychlíkem z Fieldridge ve státě Michigan, kde bydlí, za babičkou do Chicaga. Matka sedí naproti a čte si Globe. Na titulní straně je fotka obrovského chlapa v bledě modrém fraku. Janie si opře hlavu o okno a pozoruje, jak její dech vytváří na skle obláček. Oblak zastře Janie zrak tak pomalu, že si ani neuvědomí, co se děje.


Chvíli pluje v mlze a pak se ocitne ve velké místnosti u konferenčního stolu, kde sedí pět mužů a tři ženy. Před nimi stojí vysoký proplešatělý muž s kufříkem. Je jen ve spodním prádle, vede prezentaci  a je nervózní. Snaží se mluvit, ale slova mu nejdou z úst. Ostatní dospělí mají na sobě nažehlené obleky. Smějí se a ukazují na holohlavého muže ve spodním prádle.

Holohlavý se podívá na Janie.

Pak se zahledí na lidi, kteří se mu smějí.

Zničeně protáhne obličej.

Zakryje si intimní partie kufříkem, ale to ostatní rozesměje ještě víc. Doběhne ke dveřím konferenční místnosti, ale klika je kluzká - kape z ní nějaký sliz. Nedaří se mu ji stisknout, klika hlasítě skřípe a chřestí v ruce. Lidé u stolu se popadají za břicho. Jeho bílé spodky jsou zašedlé a vytahané. Otočí se znovu k Janie s prosebným pohledem plným paniky.

Janie neví, co dělat.

Ztuhne.

Zakvílí brzdy vlaku.

A scéna se zahalí do mraků a rozplyne se v mlze.


„Janie!“ naklání se k ní matka. Z úst jí páchne gin a rozcuchané vlasy jí padají přes oko. „Janie, říkám, že tě babička možná vezme do toho krásného obchodu s panenkami. Myslela jsem, že budeš mít radost, ale vidím, že asi ne.“ Vyndá ze staré ošoupané kabelky placatku a lokne si.

Janie se soustředí na matku a usměje se. „To se mi bude líbit,“ řekne, i když nemá panenky ráda. Raději by chtěla nové punčocháče. Zavrtí se na sedadle, aby si je popotáhla. Rozkrok je napnutý k prasknutí v půli stehen. Pomyslí na holohlavého muže a promne si oči. Zvláštní.

Když vlak zastaví, vezmou si kufry a vyjdou do uličky. Před Janiinou matkou vyjde z kupé neupravený plešatý byznyzmen.

Otře si obličej kapesníkem.

Janie na něj zůstane civět.

Spadně jí čelist. „Tyjo,“ zašeptá.

Když si muž všimne, že se na něj dívá, pohlédne na ni s prázdným výrazem a otočí se ke dveřím vagonu.


6. září 1999, 15:05

Janie má za sebou první den v šesté třídě a spěchá na autobus. Melinda Jeffersová, holka ze čtvrti North Side, jí nastaví nohu a Janie se natáhne jak široká, tak dlouhá na štěrk. Melinda se směje celou cestu k nablýskanému červenému Jeepu Cherokee své matky. Janie potlačí nutkání rozbrečet se a opráší se. Vyškrábe se do autobusu, svalí se na přední sedadlo a prohlédne si špínu a krev na dlaních a díru na koleni už beztak obnošených kalhot.

Z šesté třídy se jí dělá nanic.

Opře si hlavu o okno.

Když dorazí domů, projde kolem matky, která sedí na gauči, dívá se na U nás ve Springfieldu a upíjí z průzračné láhve. Janie si pečlivě umyje pálící ruce, osuší si je a sedne si vedle matky. Doufá, že si jí všimne. Doufá, že něco řekne.

Ale Janiina matka spí.

Má otevřenou pusu.

Mírně pochrupuje.

V ruce se jí kývá láhev.

Janie si povzdychne, postavý láhev na otlučený kávový stolek a pustí se do domácích úkolů. Když je v polovině úkolu z matematiky, pokoj zčerná.


Janie se řítí jasným tunelem, který vypadá jako mnohobarevný kaleidoskop. Není tu podlaha, Janie se vznáší a stěny se otáčejí okolo ní. Chce se jí z toho zvracet. Vedle Janie je v tunelu její matka a muž, který vypadá jako světlovlasý Ježíš Kristus. Janiina matka se s ním drží za ruku a společně létají. Vypadají šťastně. Janie zakřičí, ale nevyjde z ní žádný zvuk. Chce, aby to skončilo.

Ucítí, jak jí z ruky vypadla tužka.

Ucítí, jak se její tělo zhroutilo na opěrku gauče.

Pokusí se vstát, ale víří kolem ní tolik barev, že nedokáže určit, kde je nahoře a kde dole. Neodhadne sílu a přepadne na druhou stranu, přímo na matku.

Barvy zmizí a všechno zčerná.

Janie uslyší, jak matka zavrčí.

Ucítí, jak se ošije.


V Janiině zorném poli se pomalu znovu objeví pokoj a matka ji vrazí facku.

„Slez ze mě,“ řekne, „co to sakra děláš?“

Janie se posadí a podívá se na matku. Má žaludek jako na vodě a z těch barev se jí točí hlava. „Je mi špatně,“ zašeptá, vstane a odpotácí se vyzvracet na záchod.

Když vykoukne, bledá a roztřesená, zjistí, že matka už na gauči není. Šla si lehnout do ložnice.

Díkybohu, pomyslí si Janie. Opláchne si obličej ledovou vodou.


1. ledna 2001, 7:29

U vedlejšího domu zastaví stěhovací vůz. Vystoupí z něj muž, žena a dívka v Janiině věku a zaboří se do sněhových závějí na příjezdové cestě. Janie je pozoruje z okna svého pokoje.

Dívka má tmavé vlasy a je hezká.

Janie by zajímalo, jestli bude taky nafoukaná jako všechny ostatní holky ze školy, které o Janie říkají, že je socka. Jenže tahle nová holka bydlí vedle Janie ve špatné části města, takže pro ně možná taky bude socka.

Ale je vážně hezká.

Dost hezká na to, aby to měla jednodušší.

Janie se spěšně oblékne, obuje, hodí na sebe kabát a vydá se k sousednímu domu, aby si s tou dívkou stihla promluvit dřív, než se k ní dostanou holky z North Side. Janie zoufale potřebuje kamarádku.

„Nechcete s něčím pomoct?“ zeptá se Janie hlasem, ve kterém je více sebevědomí než v ní samotné.

Dívka zůstane stát na místě. Usměje se, takže se jí ještě prohlubují dolíčky ve tvářích, a nakloní hlavu na stranu. „Ahoj,“ řekne. „Já jsem Carrie Brandtová.“

Carrie zajiskří oči.

Janie poskočí srdce.


2. března 2001, 19:34

Janie je třináct let.

Spacák nemá, ale Carrie má jeden navíc a půjčí jí ho. Janie položí svou igelitku vedle pohovky v Carriině pokoji.

V igelitce je:

ručně vyrobený dárek pro Carrie k narozeninám

Janiino pyžamo

zubní kartáček

Je nervózní. Ale Carrie toho napovídá dost za obě, zatímco čekají, až přijede Carriina nová kamarádka Melinda Jeffersová.

Ano, ta Melinda Jeffersová.

Od Jeffersových ze čtvrti North Side.

Předsedkyně Klubu trapičů Janie Hannaganové. Janie si utře zpocené ruce do džínů.

Když Melinda dorazí, Carrie se k ní nechová podlézavě. Janie kývne na pozdrav.

Melinda se uchechtne. Chce Carrie něco pošeptat, ale Carrie to ignoruje a řekne: „Hele! Pojď učesat Janie vlasy.“

Melinda probodne Carrie vražebným pohledem.

Carrie se mile usměje na Janie a očima se jí ptá, jestli jí to nevadí.

Janie potlačí mrzutý úšklebek. Melinda pokrčí rameny a tváří se, že je všechno v pořádku.

Ale Janie ví, že má vztek.


Všechna tři děvčata se časem uvolní, nebo na sebe spíš rezignují. Nalíčí se a dívají se spolu na Carriina oblíbená videa starých komiků. O některých z nich Janie nikdy neslyšela. A pak hrají „pravdu nebo fant“.

Carrie to střídá: pravdu, fant, pravdu, fant.

Melinda volí vždycky pravdu.

A pak je tu Janie.

Janie si nikdy nevybere pravdu.

Je fanynkou fantů.

To aby se k ní nikdo nedostal.

Nesmí k sobě nikoho pustit.

Jinak vyjde najevo její tajemství.


Hihňání přejde v hurónský smích, když Melinda vymyslí pro Janie úkol vyběhnout bosá do sněhu, oběhnout dvůr, svléct se a udělat ve sněhu nahého andělíčka.

Janie s tím nemá problém.

Upřímně řečeno, má snad co ztratit?

Než aby prozradila svá tajemství, vybere si tenhle fant bez váhání.


Na studeném nočním vzduchu Melinda se založenýma rukama a úsměškem na tváři pozoruje Janie, zatímco hihňající se Carrie pomáhá Janie znovu si navléct na mokré tělo džíny a mikinu. Carrie vezme Janiinu podprsenku, dá do každého košíčku sněhovou kouli a vystřelí je jako z praku na Melindu.

„Fuj, to je nechutný,“ odfrkne si Melinda. „Kdes ten hnus sehnala? V Armádě spásy?“

Janie se přestane chichotat. Vytrhne podprsenku z Cariiny ruky a zahanbeně si ji nacpe do kapsy od džínů. „Ne,“ odpoví prudce a znovu se zahihňá. „V charitě. Proč, je ti povědomá?“

Carrie zachrochtá smíchy.

I Melinda se nechtíc zasměje.

Vrátí se dovnitř a dají si popcorn.


23:34

Z obývacího pokoje Carriina domu se okamžitě vytratí hluk i světlo, jakmile do dveří vtrhne pan Brandt, Carriin otec, a zařve na holky, aby ztichly a šly spát.

Janie se zapne do spacáku, který páchne zatuchlinou, a zavře oči, ale po tom báječném nahém andělíčkovi je tak vyburcovaná, že nemůže usnout.

„“

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a čtyři